„movement“ series – PROLOG

Lidská duše je natolik křehká, že jen málokdo je v dnešním světě schopen, ji udržet celou déle než pár prvních let života. Když se na sebe dívám do zrcadla, vidím ucelený obraz, s přesně definovaným okrajem. Okrajem  mé schránky, těla, které je uvnitř neustále v pohybu. V pohybu do stran, nahoru a dolů, doprava a doleva. Čím víc se hýbe, tím víc se duše tříští na další a další střepy, menší a menší. Až se jednou dostane k počátku konce, kdy nebude cesty zpět a kdy se rozloží na tolik části, že už nepůjde vrátit do původního stavu. Vibrující neviditelné těleso uvnitř každého z nás. Uvnitř každého, kdo se snaží neztratit tu největší zbraň, největší část, střep s nejostřejšími hranami. I když zůstává pohromadě, obrušuje se dál a dál a dere se ven. Odkud není cesty zpět. Nikam.

Write a comment


Latest comments

  • Tony 3 roky ago

    A nebo prožít život jako letní den…